O knize: rok / Nemirovič-Dančenko Vasilij Ivanovič je slavný spisovatel, syn malé Rusky a Arménky. Narozen 1848; dětství prožil v táborovém prostředí v Dagestánu a Gruzii; studoval u Alexandra Cadet Corps v Moskvě. Koncem 60. a počátkem 70. let 19. století žil na pobřeží Bílého moře a Severního ledového oceánu, což popsal v řadě talentovaných esejů, které se objevily v „Notes of the Fatherland“ a „Bulletin of Europe“ a poté byly publikovány v samostatné publikace („Za polárním kruhem“, „Bílá moře a Solovky“, „U oceánu“, „Laponsko a Laponci“, „V otevřeném prostoru“). Z nich „Solovki“ přitahovaly zvláštní pozornost jako lákavý, extrémně idealizovaný obraz jedinečné nábožensko-průmyslové komunity. Později Nemirovič-Danchenko, který vedl život turisty, publikoval řadu cestovatelských esejů věnovaných jednotlivým lokalitám Ruska („Dal“ - cesta na jih, „Pryč“ - cesta na Kavkaz, „Rolské království“ - popis zvláštního života Valaamu, „Kama a Ural“), jakož i cizích zemí („Kolem Německa a Holandska“, „Eseje o Španělsku“ atd.). Ve všech těchto esejích je fascinujícím vypravěčem, podává brilantní popisy přírody a živé charakteristiky morálky. Ke slávě Němiroviče-Dančenka nejvíce přispěla jeho, i když ne vždy přesná, barevná korespondence, kterou posílal Novoje Vremji z válečného dějiště 1877-78 (odborové vydání v revidované podobě s restaurováním míst vyřazených armádou cenzura pod názvem „Válečný rok“). Velmi čtivá, tištěná byla i jeho často odvážně odhalující korespondence z Mandžuska za japonské války v letech 1904–1905. v "ruském slově". Nemirovič-Dančenko se osobně účastnil záležitostí na Šipce a u Plevny, při zimním přechodu Balkánu a obdržel vojákův kříž sv. Jiří. Vojenské dojmy z turecké kampaně poskytly Nemirovič-Dančenkovi materiál pro Skobelevovu biografii a pro romány: „Bouřka“ (1880), „Plevna a Shipka“ (1881), „Vpřed“ (1883). Tyto romány, stejně jako pozdější romány a eseje: „Králové výměny“ (1886), „Zákulisí“ (1886), „Mnich“ (1889), „Rodina bogatyrů“ (1890), „Pod zvoněním zvonů“ ( 1896), „Vlčí hody“ (1897), „Masové hroby“ (1907), „Veselý, statečný, silný. Z kronik osvobozeneckého hnutí“ (1907), „Věčná paměť! Z kronik osvobozeneckého hnutí“ (1907) atd. - se vyznačují zajímavým dějem a brilantním podáním, ale autorova horlivá představivost někdy vede autora k riskantním efektům a nedostatku věrohodnosti. Umělecky mnohem konzistentnější jsou povídky Nemiroviče-Dančenka z lidového a vojenského života, vydané v samostatných sbírkách: „Hrdinové nepovšimnutí“ (1889), „Vánoční příběhy“ (1890) aj.; jsou pravdivé a upřímné. Jeho básně, okázalé texturou, vyšly samostatně v Petrohradě (1882 a 1902). Mnoho děl Nemiroviče-Dančenka bylo přeloženo do různých evropských jazyků. „Vybrané básně“ od Nemiroviče-Dančenka byly zveřejněny Moskevským výborem pro gramotnost (1895) pro veřejné čtení. V roce 1911 se osvícenské partnerství ujalo vydání děl Nemiroviče-Dančenka (vyšlo 16 svazků). Některá jeho díla jsou uvedena jako příloha časopisu „Přírody a lidé“. Vasilij Ivanovič cestoval mnoho let. Během rusko-turecké, rusko-japonské a první světové války pracoval jako válečný zpravodaj. Vyznamenán Svatojiřským křížem za osobní účast v bojích u Plevny. Emigroval v roce 1921. Zemřel v Československu.